Školy vyhlašují válku automatům se sladkostmi. Ale co svačiny?
Školy vyhlašují válku automatům se sladkostmi. Demontovat automaty je však jedna věc. Druhou je nabídka zdravých a chutných svačin, připomíná gastronaut Pavel Maurer.
Včera jsem si povídal s jedním vynikajícím kuchařem o tom, jaké děláme svačiny našim dětem. Byla to nesmírně zajímavá debata, protože oba jsme se shodli, že nás to ohromně baví. A navíc docela dost řešíme, co konkrétně svým potomkům každé ráno připravíme do školy. Zajímá nás totiž nejen chuť, pestrost, ale i nutriční hodnota.
Jako svačinkový amatér jsem jenom zíral, co všechno ochutná šťastné dítě šéfkuchaře Davida Šaška.
Třeba tmavou cereální bagetku naplněnou strouhanou mrkví lehce smíchanou s medem a citrónem. Když má tělocvik nebo jiný fyzický záběr, táta zkušeně nachystá rozinky a pytlíček mandlí. Jejich výživná hodnota je úžasná. A chuť skvělá.
Já jsem se pochlubil, že moje dítě miluje zelené hrozny a chléb pokapaný olivovým olejem s trochou rajčat a sušené šunky. Dalším hitem je udělat dítěti k pití namísto limonády do termosky obyčejný čaj. Zvlášť v zimních měsících to potěší.
Děti také milují různé paštičky a sýrové pomazánky. Je už jen otázkou naší šikovnosti propašovat jim tam nenápadně nějaké sezamové semínko, trochu zelených listů nebo bylinky. Správný domácí svačinář má po ruce pro tento účel za oknem řeřichu, bazalku nebo v lednici nějaký salát.
Třeba v Pardubicích, Brně, Ostravě a dalších městech vyhlásili válku sladkostem ve školách. A není to jen postupné demontování těch šílených automatů na přeslazené tyčinky a ovocné koncentráty všech možných proveniencí. Jde především o jinou nabídku.
Sebrat dítěti zamilovaný čokoládový pamlsek a cukrovou limonádu s esencí kyseliny citronové, to umí každý. Jenže vzápětí musí nastat krok číslo dvě: nabídnout mu dobré jablko, kvalitní jogurt, skutečný med, ořechy, neobarvenou cereální housku. Vím, je to běh na dlouhou trať, ale nesmírně účinný.
Nakonec jsme se dohodli s šéfkuchařem na jedné veledůležité věci. Když připravíte svému dítěti svačinu do školy s láskou, posíláte mu s sebou každé ráno také kousek sebe. A věřte mi, že to vaše dítě pozná.
Autor: Pavel Mauer, radiožurnál
Dobrý den,
Daný automat nepatří do naší správy coby provozovatele školních obědů. Školní jídelna Praha 10 p . o . je stejného názoru jako máte Vy……. není problém automat, ale jeho obsah.
V našem případě a snaze o zajištění co nejvhodnějších podmínek při výrobě školních obědů pro naše strávníky se potýkáme se zvláštním jevem jistého nesouladu z pohledu vyhlášky o školním stravování a “spotřebního koše” v oblasti nabídky sortimentu automatů umístěných v prostorách škol, tedy doplňků stravy, vedle školních obědů.
Danou záležitost, jak mám informace, řeší Odbor školství a věřím, že se tento jev podaří brzy dořešit neboť i my sami na tento jev poukazujeme.
S pozdravem
Mgr. Jaroslav Vrtiška
ředitel organizace
V ZŠ Břečťanová automat se sladkostmi zůstává, pouze jsme byli ujištěni, že všechny výrobky v něm jsou bez umělých barviv a konzervantů. To, že jsou to nadále převážně výrobky s nadměrným obsahem cukrů (v horším případě levných náhražek typu glukózo-fruktózového sirupu), soli nebo nevhodných tuků a s prakticky nulovou nutriční hodnotou, nikdo neřeší. Neříkám, že by si dítě nemohlo občas “zahřešit,” zamlsat, ale osobně si myslím, že škola by neměla tyto produkty nabízet jako alternativu zapomenutých svačin (zde obstojí snad jen bagety a neslazené nápoje, nikoliv slané tyčinky, slazené limonády nebo čokoládové sušenky) a neměla by podporovat tento způsob stravování. Škola (poskytovatel vzdělání) by měla vycházet vstříc rodičům, kterým záleží na zdravém vývoji jejich dětí, a jít příkladem těm, kteří o zdravé výživě nemají dostatek informací. Automat bych nerušila, jen bych změnila jeho náplň.
Můj názor.